Před koncem dopoledního bloku probíhá natáčení krátkých videosekvencí, kde každý předvádí, jak na bruslích jede dopředu a jak zastaví před překážkou. Video analyzujeme po obědě. Po dobrém obědě si ke kávě pouštíme video jednotlivých účastníků a rozebíráme ze všech stran, co je na filmu vidět. Je super sledovat, jak pokyny předávané slovně při kurzu získávají při pohledu na plátno se záběry v nadživotní velikosti na jasnosti a důrazu. Většina účastníků pokyvuje hlavou a v očích je vidět odhodlání.

Odpolední blok začínáme opakováním závěru toho dopoledního a je vidět, že video lekce zabrala. Všichni postupně odstraňují chybky a bruslení a brzdící manévry se s každou minutou zlepšují. Několikrát kolem projíždí Nika s dětmi a pilují skluzovou fázi. V polovině kurzu už umí začátečníci 3 způsoby brzdění a zvládají bez problémů jízdu vpřed. V závěru odpoledního bloku se jedeme trochu projet do aleje abychom si rozmotali nohy a potkáváme Honzovu skupinu Alfa, která se chystá trénovat sjezd z kopce a průjezd nerovnostmi. Těším se na nějaké akční záběry.

Po sprše, večeři a chvilce odpočinku začíná večerní program – přednáška o údržbě bruslí a pravidlech pohybu na inline bruslích na českých stezkách a silnicích. Přednáška je asi zbytečně nadnesené slovo, protože Honza se bravurně pouští do demonstrace jak vyměnit kolečka a vyčistit ložiska. Na stole se postupně objevuje několik dalších párů bruslí a imbusy se točí o sto šest. Honza kraluje s mixérovým čističem ložisek a za 25 minut kompletně renovuje moje ložiska z Flaemingu před 14-ti dny. Díky Honzo.

Teorie pokračuje povídáním o tom, jaká je situace s postavením inline bruslařů na českých cyklostezkách a vše vrcholí pojídáním místní speciality – bramboráků s nivou. Únava po celodenním bruslení je značná a tak se postupně všichni vytrácejí do postelí a zůstáváme s Honzou a Nikou sami. Připíjíme na zítřejší hezké počasí a jdeme do postele.

V neděli se probouzíme do deštivého rána. Asfalt je mokrý a naštěstí neprší nijak intenzivně, spíš krápe. U snídaně sonduju náladu na palubě a potěšeně zjišťuji, že všichni se těší na možnost vyzkoušet si, jak to jezdí na mokru. V půl desáté vyrážíme na stezku. První kroky na mokru jsou nejisté. S každým dalším krokem se jistota pohybu na mokrém asfaltu zvyšuje a tak asi po dvaceti minutách zvykání na novou situaci můžeme bez problémů pokračovat v naplánovaném obsahu kurzu. Ráno jsem se s Nikou dohodl, že uspořádáme klání mezi dětskou skupinou a skupinou mých začátečníků a tak po procvičení včerejších dovedností a vylepšení odrazu ze všech čtyř koleček vyrážíme na souboj.

V sérii dovednostních soutěží děcka těsně vítězí a tak po obědě budu slavnostně předávat slíbené zmrzlinové poháry s horkými malinami. V závěru dopolední části se věnujeme natáčení videí se stejnými tématy jako včera. Po obědě si je pustíme, abychom porovnali jestli došlo ke zlepšení nebo nedošlo. Když připojím kameru k notebooku s hrůzou zjišťuji, že videa se neuložila a tak je o program odpolední části předem postaráno.

Po obědě vyrážíme na poslední blok, ale pohled z okna i na meteorologický radar ukazuje, že to na dlouho nebude. Rychle se přezouváme a vrháme se na natáčení videosekvencí. Než začne opravdu lejt, stíháme všechny natočit několikrát a dokonce ještě dvakrát objedeme celou Houšťku a pak prcháme zpátky do Sporthotelu. Video jasně ukazuje rozdíl mezi včerejškem a dneškem.

A tak můžeme rozdat účastnické certifikáty a popřát všem bezpečné bruslení a šťastnou cestu domů. Postupně se všichni loučí a vyrážejí na cestu k domovu. Já čekám chvíli na příjezd Sylvy a tak si dávám odpolední kafe s prima pocitem, že jsme zase pár lidem pomohli cítit se na bruslích dobře a bezpečněji a to je to, proč nás ty kurzy fakt baví pořádat.